INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Haruki Murakami je bezesporu nejznámějším japonským spisovatelem současné doby, přestože do obecného povědomí tuzemce se autor dostává teprve v posledních letech. Po značném úspěchu Murakamiho předešlých románů se tak český čtenář může setkat i s jedním z jeho nejstarších děl - vcelku tajuplně nazvaným románem „Konec světa & Hard-Boiled Wonderland“. Románem, který bychom beze studu mohli zařadit do autorova „tíživějšího“, a pro čtenáře tedy i méně přívětivého období. Jak může již sám název napovídat, kniha obsahuje dva příběhy (podobně jako např. jiné autorovo dílo, „Kafka na pobřeží“), zpočátku vzájemně nesouvislé, s blížícím se závěrem však stále více a více se propojující. Takřka surrealisticky působící příběh zasazen někde na pomezí hardboiled detektivek, sci-fi a kyberpunku se opětovně odehrává v autorově domovské zemi, kde bezejmenný hrdina kódující počítačová data čelí skupině, jež se snaží tato data získat („Hard-Boiled Wonderland“), zatímco další děj se odehrává v jeho podvědomí („Konec světa“). Zajímavé dílo, které lze fanouškům japonské literatury určitě doporučit - a to i přesto, že není obecně považováno za autorův majstrštyk.
7,5 / 10
Vydáno: 2008
Vydavatel: Odeon
Haruki Murakami: Konec světa & Hard-Boiled Wonderland. Přel.: Tomáš Jurkovič. Praha : Odeon, 2008. 506 stran. ISBN 978-80-207-1287-5.
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.